Po pěti dnech strávených mezi kavkazskými vesničany v Kazbegi, posílám několik fotografií, abyste si mohli představit, jak to v této horské vísce asi 200 km od Tbilisi vypadá. Vesnice leží ve výšce 1732 m n.m. a k ruským hranicím - tedy k soutěsce Duriali, je to asi 20 km z kopce podél řeky Těrek, ve které mimochodem končí veškeré odpadky ze severní Gruzie. Gruzíni takovýmto způsobem bojují proti imperialistickému Rusku - jde o tzv. odpadkové odstřelování :-)
Počasí v červnu bohužel ještě nedovoluje vyfotit Kazbek (5047 m n.m.) v celé své kráse. V popředí jeden z nejposvátnější kostelů v Gruzii. Na snímku vpravo se můžete podívat, kamže si po práci odskakuji na odpolední procházky.
Vojenská "highway" jak jí říkají Gruzíni, "cesta přátelství" podle Rusů. Ať tak a nebo tak, ani jedna strana nemá pravdu. Dálnice to opravdu není - na snímku řeka Těrek (Tergi po gruzínsky) požírá centimetr po centimetru asfalt, stejně jako se rozpadá přátelství mezi oběmi národy. Hranice mezi oběma zeměmi je už dva roky uzavřena. Vpravo louky nad Kazbegi (další z mých popracovních procházek)
Vpravo můžete vidět "Horský dům" ve kterém máme kancelář, hostel, půjčovnu a informační centrum. Moc turistů zatím nechodí, ale když jsem dnes ráno odjížděl, byznys se pomalu rozjížděl :-) Vlevo vchod do naší kuchyňky a pohled na zahrádku ze které už brzy bude "camping site" pro stany. Doufám :-)
Nejpopulárnějším artiklem naší malé pujčovničky jsou horská kola. Když oželíte, že 50 procent cesty je vždy do kopce, na kole si to tady opravdu užijete. Můžete se jet podívat třeba k prameni (vpravo), ale do Vladikavkazu nedojedete. Hranice je uzavřena. Můžete si na kolech všimnout nálepky People in need, to Míšo (na snímku vpravo) má na kole mnohem "atraktvnější" značku. Jeho kolo se jmenuje Rambo!
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat