První den v Tbilisi

Ještě si musím ověřit zda-li kapitán Novotný není jeden z těch přeběhlíků, kteří utekli z pilotování Gripenů do ČSA kvůli lepším prachům. Jiné vysvětlení střemhlavého klesání na letiště v Tbilisi si totiž nedovedu vysvětlit. Jedině, že by zapomněl, že už přistává a na poslední chvíli se to snažil zachránit. Jinak let byl pohodový, gulášek vynikající, co mne překvapilo, že nový airbus byl téměř úplně plný.

Těsně před dosednutím na plochu se dívky kolem mne začaly zuřivě pudrovat a malovat, až je z jejich záchvatu krásy musela krotit letuška. Ve výšce 1700 metrů také vedle mne sedící Gruzínec zjistil, že už tak vysoko dosahuje mobilní signál gruzínského teleoperátora a začal s radostí volat všem známým, že už se blíží na letiště. To už si přede mne usedla taky mladá Němka, která si dávala ještě před přistáním jednu cigaretku. Naštěstí zasáhla letuška ještě dříve než požární hlásič. Prostě lety na Kavkaz jsou mnohem zábavnější než třeba ty z Bruselu. (kdo nečetl jak jsem letěl loni v pátek 13. do Jerevanu, může kouknout zde)

Už jen letmo zmíním jak nás omylem zamkli do tunelu k odbavovací hale a plynně přeskočím k mému řidiči Murasovi, který mne čekal s cedulkou People in Need a v nablýskaném mercedesu převezl až do kanceláře, ve které je taky byt. Muras je jezídský Kurd a svou manželku si ukradl. Dvakrát ji prosil – nechtěla no a tak ji ukradl. Už ho chce. Mají spolu dvě malé dětičky. Jako taxikář vozí televizní hvězdy i novináře opoziční televize. Je rád, že v ulicích jsou v noci policisté, protože jinak prý v Gruzii vládl bordel.

Po vydatném spánku jsem se setkal s prvním členem mise – Sofií. V krátkosti – rodiče chtěli aby byla doktorkou a dobrou klavíristkou (v Gruzii snad všechny dívky hrají na klavír), jí však bavila chemie a tanec. Nakonec vystudovala chemii, práva, ekonomku a turečtinu. Taky stihla založit jednu NGO, pracovat jako ajťák na sportovní univerzitě (sportovci tehdá neuměli zacházet s počítačem). Dost dobře nevím, co tady dělám :-)

Poslední tři roky dělá pro nás. Sdělila mi jak se věci mají, ukázala kde mám co nakupovat a kde nemám, takže jsem už trochu v obraze. Udělala dokonce vyjímku – mluví se mnou ruskoanglicky! Úžasná řeč ! Zítra se konečně setkám s Vakem a Bartkem! Stěžejními lidmi se kterými budeme měnit svět! :-) Vy se snad o tom dočtete i v tomto blogu…Jen vydržet!