V Tkibuli

Tbilisi, Kazbegi, Birtvisi…a teď Tkibuli. Určitě někdo z Vás má v hlavě zmatek a ptá se – kde to sakra zase je? Vězte tedy, že Tkibuli je městečko na západě Gruzie, kde má Člověk v tísni jednu ze svých misi. Existuje zde business centrum, které poskytuje malé granty začínajícím podnikatelům.

Přijel jsem zde vypomoct na pár dní, protože stále čekám, až budu moct začít „svůj“ projekt v Kazbegi (viz níže). Dnes jsem tedy objížděl dílny a dílničky a fotil a mluvil s podnikateli, kteří grant obdrželi. Tkibuli je jedním z mála měst na planetě, kde před obecním úřadem stojí v nadživotní velikosti socha Stalina. Vybrat si k podporování malých kapitalistů lepší místo prostě nešlo. Byli jsme u dívky-návrhářky, která navrhuje (na snímku) a šije vše – od školních uniforem, přes obleky tanečních souborů až po gruzínské tradiční oděvy.

Byli jsme u chlapíka, který dělá plastová okna a dveře, u týpka, kterému se říká Underground – od něj je také basa na obrázku, který si otevírá kafé s názvem „Face“. Další týpek opravuje mobily. Je zde také „Farmářův dům“ který za symbolický poplatek půjčuje farmářům traktory a radí se zemědělskými otázkami. Samozřejmostí už jsou také kurzy angličtiny, počítačové gramotnosti a internetová kavárna.

Jeli jsme taky nakupovat velkou pilu jednomu chlapíkovi, který vyrábí nábytek. Cestou zpět jsme se zastavili také v nejposvátnějším – a jednom z nejkrásnějších církevních komplexů v Gruzii – v Gelati (na snímku). Jde o komplex kostelů, klášterů a univerzity z 11.století.

Na první přečtení Vás asi ten mikrogramový systém moc nezaujal, chtěl bych ale zdůraznit jednu věc. Tkibuli je odlehlé město s obří sochou Stalina, jak jsem již zmínil. Běžně tady 4x v týdnu neteče voda, 2x denně na několik hodin nejde proud, povodně minulý týden smetly několik domů, pole, dokonce i cestu, dnes přestala jít i mobilní síť. Nikdo tady nemá práci a ten kdo má, dostává asi 1700 korun měsíčně. Rozjet tady byznys prostě bez pomoci nedokáže vůbec nikdo.

PS: Večer jsem zakončil v restauraci New Gelati, kam mne pozval na večeři jeden místní gruzín - slavil koupi nové pily :-) - takže jsme jedli kukuřičné placky se sýrem, salát, chačapuri, pstruh, šašlik a pilo se bílé víno. K jídlu nám hrála gruzínská muzika, byla asi dobrá, protože za chvíli tu jejich "lezginku" která se jmenuje jinak ale vypadá podobně, tancovali všichni okolo. Kurňa to jsem se najed...no super den opět :-)