Nějací lidi taky

Jak jsem si nedávno prohlížel tento blog, zjístil jsem, že velmi převažují snímky přírody, hor a památek nad fotkami lidí. A to tak být nemůže! Nedávno jsme se přestěhovali do nového bytu v Tbilisi a pozvali jsme při této příležitosti pár přátel z celé Gruzie. Ty tři sudičky vlevo jsou Kasia, Sofia a Iwonka, všechny pracující pro Člověka v tísni. Kasia a Iwonka jsou dobrovolnice v Tkibuli a Sofia pracuje v Tbilisi.

Muraz je jezidský kurd a taky náš řidič. Pozval mne na svadbu jednoho z jeho rodinných příbuzných a bylo to opravdu úžasné, takže se brzy můžete těšit na snímky z pravé jezidské svatby. Vpravo je Kristína, Gruzínka učící se česky a pracující pro Člověka v tísni v Tkibuli. To rozmazané je naše Iluvia, kočka, kterou jsme našli a už neztratili :-)

Bartek (vlevo) je z Wroclawi a pracuje jako vedoucí pobočky Člověka v tísni v Tkibuli. Vpravo Sofia s Vakem, místním koordinátorem a mým nejbližším spolupracovníkem z Kazbegi.

Jak je vidět, podávala se chutná večeře :-) (vlevo). Vpravo moje maličkost s naším tbiliským zaměstnancem Lashou, který je jedním z mála gruzínských rockerů a hlavně metalistů :-)

Sofia, Giorgi a Bartek na snímcích zleva. Giorgi je náš psycholog, který vedl kemp pro děti uprchlíků v Ureki, o kterém jsem již psali. A nebo ne?

Arménské razítko

Každých devadesát dní musí Evropan bez víza opustit Gruzii, aby si takto legalizoval svůj další pobyt v zemi. Zatímco minule jsem si za svou únikovou destinaci zvolil Turecko, čerstvě po tom, co čeští fotbalisté ve čtvrtfinále Eura dostali od Turků tři góly za 5 minut a jeli domů, tentokrát jsem si zvolil Arménii, neboli Hayastán.

Arménie je nádherná země, trochu jiná než Gruzie. Hlavě mentalitou lidí. Arméni spolu eustále diskutují, vtipkují, a to i neznámí lidé v minibusech, obchodech nebo prostě jen tak na ulici. Taky mi příjdou pohostinější než Gruzíni - ve smyslu k turistovi. Mně, ač nejsem holka, neustále někdo na něco zval, vykládal mi něco, ukazoval, no byla to legrace. Arménie je také země starých kostelů, Arméni totiž jako první stále existující stát na světě přijali křesťanství a to jsou některé z kostelů, které se začaly budovat už v 10. století (vlevo Noravank, v pravo potom Haghpat).

Noravank (vlevo) je nejhezčí při západu slunce. V údolí kde leží se nachází také jeskyně, které obývali pravěcí lidé. Speciálně, pro některé své kamarádky proto publikuji tuto fotku vpravo, aby viděly, že v Arménii se taky "kope"! :-) Ano, pro Armény je velmi důležité, kopat se v zemi a hledat historické ostatky, neboť podle legendy Noe se svou archou přistáli na Araratu a odtud odešla jedna větev do Evropy a druhá do Afriky. Ararat sice momentálně geopoliticky leží v Turecku, ale z historického i právního hlediska to má být hora Arménská. Každopádně, je to hora nádherná.

Ne všechno v Arménii je krásné a ideální jako klášter Haghpat (chráněný UNESCO). Jen nedaleko od něj se rozprostírá hornické městečko Alaverdi ve kterém sovětští soudruzi postavili tuto továrnu, která dýmí bez ustání na vesničky položené výše v údolí (rozuměj na úrovni toho komínu). Soudruzi také postavili do těch vesniček lanovku, no představte si, že byste takovou dráhou jezdili do práce každý den. Nádhera, ne?

Ti z Vás, kteří mají slabost pro cestování po Hedvábné stezce (tak jako já) si v Arménii nesmí ujít návštěvu Selimovy karavanseraje (2400 m n.m.) kde se zastavovaly koně a velbloudi vezoucí zboží z Evropy do Asie a naopak. Selim je nejzachovalejší a nejhezščí karavanseraj na celém Kavkaze.

A na závěr trochu poetiky. Tento zapadlý klášter Shativank, je známý hlavně tím, že se tady obětují zvířata a to i do dnešních dob. Jedné takovéto rituální vraždě jsem byl dokonce přítomen, nesměl jsem však fotit. Muž s ovcí obejde třikrát kostel a pak jí přímo pod křížem podřeže krk, pověsí na háky a potom maso rozdá sousedům a všem okolo. Pozvání na barbeque s ovcí, se kterou jsem si před smrtí chvíli povídal jsem zdvořile odmítl :-)